Protahování versus stabilita

Realita je taková, že ne každé tělo potřebuje flexibilitu, ale naopak některým by prospělo trochu stability, tedy zpevnění vnitřního svalstva. Jak to ale rozeznat? Jaké je moje tělo? A co mu tedy dát, abychom mu neubližovali, ale naopak pomáhali?

Všichni si myslíme, že čím více se protahujeme, tím lépe pro naše tělo. Ale je to skutečně tak? Je skutečně strečink ideální pro každého? A kdy se případně protahovat, před sportem či po něm?

Tedy pro lidi, kteří jsou takzvaně hypermobilní, mají velké kloubní rozsahy, je nutné tělu dodat zpevnění. Jelikož takové tělo se nemá o co opřít. Všechno je rozvolněné a povolené. Ve chvíli, kdy jde tento člověk cvičit nebo běhat, ale i když pouze sedí či jde, spoléhá se hlavně na svoje klouby nikoliv na vnitřní svalový aparát, což by byla ideální varianta. Proto, aby se jeho tělo udrželo bez bolesti, si vytvoří drobné blokády nebo stažení svalů na místech, kde právě chybí stabilita. Protažením pak bereme jeho obranu. Proto bych doporučila především zpevnit vnitřní svalstvo. Jóga nebo dokonce bikram jóga, ke které tito jedinci tíhnou, jim opakovaně protahuje vazivo a svaly, které by naopak potřebovali zpevnit. Hypermobilnímu člověku nejvíce pomůže dobře vedený core trénink, silový trénink, ale i dynamické aktivity jako je běhání. Doporučila bych i balanční cvičení, jako je chůze po slackline, cvičení na bosu či balančních válcích. Vždy by měl pracovat se svým tělem s důrazem na vytažení se z kloubů do výšky či dálky. Chceme, aby se nezavěšoval do vazů aby použil hluboké svaly ideálně v každém pohybu. V rámci fyzioterapie také nechceme tyto lidi “prokřupat”, ale zapojujeme svaly tak, aby povolily ty, co bolí a posílily se ty, co tělu dodají tolik potřebnou oporu. Prokřupáním jsme totiž u odebrání zmíněného ochranného mechanismu, které si tělo vytváří, aby se udrželo tak zvaně pohromadě.

Poté tu máme druhý typ. Lidé, kteří se cítí celkově zatuhlí, často bývají milovníci silového cvičení, nenávidí jógu a cviky, u kterých se nic moc nedělá. U těchto lidí je třeba rozpohybovat hrudní páteř, kyčle celkově se napřímit a dostat do těla trochu variability a flexibility a také relaxace. Co to konkrétně znamená a co mám tedy dělat? Ideální je zařadit každé ráno do svého programu lehké rozhýbání, například pozdrav slunci. Zejména je z jógových pozic vhodný pes hlavou dolů, který zapojí a protáhne celé tělo. Není vhodné cvičit neustále stejné cviky, kdy takto neflexibilní tělo se znovu a znovu uzavírá do svých typických stažení a vlastně pak nedostane nikdy možnost se narovnat. Dobré je se občas zvednout během práce a protáhnout se, zejména pohyby s rukama nad hlavou. Ke svému tradičnímu sportu je dobré zařadit nějaký netradiční, tedy například jógu nebo dechová cvičení. Pro takového člověka je rozhodně platné, že čím více různých pozic během dne vystřídá, ať už je to stoj u pracovního stolu střídaný se sezením, visení na hrazdě, stojka, cvičení psa hlavou dolů nebo jakýkoliv další strečink, tím lépe. Masáž rozhodně není na škodu.

Obecně platí, že protahování je lépe dělat po zahřátí. Tedy rozběhat se běžeckou abecedou a potom si dát lehký strečink a pak až začít běžecký trénink. Po tréninku se určitě vyplatí protáhnout hlavní svalové skupiny, to platí jak pro hypermobilního jedince, tak pro zatuhlého :) Urychlíme tím regeneraci svalů.

S protahováním bych to nepřeháněla u žádného člověka. Naše těla si vytváří své bloky z určitého důvodu. Není výhodné je chtít za každou cenu rozcvičit. Podstatné je nabídnout tělu různá držení a různé formy pohybu. Strečink vnímám spíše jako urychlení regenerace. Podstatnější je, vycítit, jaké je mé tělo a co mu nenabízím. Zda stále sedím u počítače, nebo zda jen jezdím na kole, či se neustále protahuji a prokřupávám. Zkusme vystoupit ze zaběhnutých kolejí a věnovat pár minut denně tomu, co se nám nechce. To bude totiž pravděpodobně přesně to, co potřebujeme.

Zpět na přehled článků